Kalifornie, Nevada a Arizona
Chtěli jsme vidět západ USA, chtěli jsme tam zůstat dlouho a chtěli jsme cestovat pořádnou károu. Zarezervovali jsme si tedy 9,5 metru dlouhý barák na kolech a vyrazili. Ono to nějak dopadne...
Cestopis
dny 1 a 2
San Francisco
San Francisco, výchozí bod našeho putování po západním pobřeží. Po příletu jsme si naordinovali dva dny na aklimatizaci. K tomu jsme si vybrali proslulý hostel Europa v centru města. Bohužel nám nikdo předem neřekl, že hostel bude tou dobou procházet rekonstrukcí. A za plného provozu... Na chodbách jsme se míjeli s dělníky, proplétali se mezi sutí, tipovali, který ze společných záchodů a koupelen je momentálně v provozu. Hostel je dnes již trvale uzavřen. Možná jsme tehdy špatně pochopili překlad a nejednalo se o rekonstrukci, ale o demolici.
Po zotavení z lehkého šoku jsme vyrazili do města, svezli se historickou tramvají, dali si nějaké mořské potvory na americký způsob (osmažit, a utopit v majonéze), prolezli ponorku ze druhé světové války a celkově nasávali atmosféru. Nádherné ulice s klasickými dřevěnými domy se nahodile střídaly s podivnými ulicemi plnými podivných nepřítomných lidi na, tehda začínajicím, fentanylu.
den 2
San Francisco
Konečně nastal den odjezdu. Sbalili jsme kufry, ze kterých jsme predtím vysypali kusy zdiva, a vyrazili na okraj města pro obytňák. V areálu půjčovny to žilo. Posádky, které se vracely, přenechávaly novým cestovatelům přebytečné vybavení: od grilů a knižních průvodců přes jídlo a dřevo až po kempingové stoličky a další věci, které už s sebou nechtěli nebo nemohli odvézt. My jsme si zarezervovali auto jen se základním vybavením, takže se nám tato dobrosrdečnost hodila. Poté přišlo na řadu ověření dokladů. Na naši otázku, zda nevadí, že mame evropské řidičáky do 3,5 tuny, když to auto váží 6,5, nám paní za přepážkou odpověděla, že nechápe na co se ptáme, vždyť přece máme řidičák na auto. Ale aby to nebylo tak jednoduché, následovalo 15minutové školící video, ve kterém se 15 minut dokola opakovalo, že auto ma 3 metry na šířku a 9,5 metru na délku. Auto jsme si přebrali a vyrazili do nejbližšího Walmartu dokoupit chybějící vybavení, které jsme si nezaplatili. Na parkovišti nás vychytralců stálo více. Netuším, zda i oni ve výsledku zaplatili jednou tolik, než když by jsme si za vybavení připlatili v půjčovně. Alespoň jsme viděli, jak to v typickém Walmartu vypadá. Kluci si taky pořídili šišatý míč na americký fotbal. Po chvili házení na parkovišti přišel místní domorodec, který se na to už nemohl dívat a vysvětlil jim, jak na to.
Seznamovací cesta do kempu v Yosemitském parku proběhla v klidu. Zastavili jsme na předem zarezervovaném spotu a začali kempovat. Zajímavostí a nám tehdy ještě v Evropě neznámou vychytávkou byla možnost napojit obytňák na tlakový rozvod vody a odpad. Skvělá věc!
Celkem 167 mil
den 4
V noci bylo hodně chladno. Určitě by se hodily peřiny, za které jsme si nechtěli připlatit. Naštěstí se s východem slunce začala teplota zvedat a než jsme vyrazili, bylo zase vedro jako v Kalifornii. Projeli jsme celé údolí Yosemitského parku, zchladili se u vodopádu, obdivovali slavnou horu El Capitan, proplétli se mezi davy Japonců a začali shánět kemp na noc. V okolí jich kupodivu moc nebylo a když už, tak spíš jako stání někde na okraji nehezkého městečka. Jen jeden z okolních vypadal k světu. U řeky a hezky zařízený. Zkoušíme tam volat. Telefon zvedá majitel, ale není si jistý, jestli by měl ještě místo. Musí to zkontrolovat a ať si zavoláme za půl hodiny. Čekáme tedy a zkoušíme to znova. A měli jsme štěstí! Poslední volné místo na nás čeká.
Po hodině přijíždíme do úplně prázdného kempu. Ano, ten majitel byl nějakej divnej.
Celkem 88 mil
den 5
Národní park Sequoia
Lake Isabella
Po snídani jsme se vydali na cestu do národního parku Sequoia, domovem největších stromů na Zemi. Projížděli jsme skrz nekonečné kalifornské sady plné pomerančů, jablek a vinic s hroznovým vínem. U jedné ze skupinek sběračů jsme zastavili a chtěli si hrozny koupit. To se tam prý nedělá, takže jsme dostali 10 kilo jako dárek a jeli jsme dál. Dle nejstaršího člena posádky to bylo to nejlepší víno, které jedl. Asi, že bylo zadarmo.
Příjezd do parku připomínal pohádku Jack a fazolový stonek. Jedna serpentina střídala druhou, jako bysme lezli po pohádkovém stonku, projeli mlhou a z ní, jako když bysme vyšplhali do světa obrů, začaly se vynořovat obrovské stromy - sekvoje.
Z návštěvnického centra jsme vyrazili na procházku parkem. Kromě neskutečné velikosti stromů nás zaujalo to, že spousta stromů v parku byla ohořelá, shořelá, nebo dokonce aktuálně hořela. Totiž tito giganti k rozmnožení potřebují oheň. Jedině ten totiž dokáže teplem otevřít zalepené sekvojové šišky a z nich pak vypadávají semena. A tak se procházíme hořícím lesem gigantů, občas v dálce zahlédneme medvěda a doufáme, že nešlápneme na chřestýše.
Ještě než jsme vyrazili dál k jezeru Isabella, bylo třeba vypustit odpad z auta. Tohoto úkolu se s neskrývanou radostí ujal náš nově jmenovaný Disposal manager Pavel sr.
Celkem 134 mil
den 6
Olancha
Předešlý večer jsme sledovali okolní kopce, na kterých se postupně rozhořívaly další a další požáry. Jako by předzvěst míst, kam pomalu směřujeme.
Ráno jsme otestovali místní bazén a vyrazili skrz nekonečné roviny Divokého západu. 20 mil rovně, pak mírně doleva a dalších 30 mil rovně. Kemp, kam jsme dorazili, byl malou oázou v jinak mrtvé krajině. Údolí smrti bylo těsně před námi a okolní krajina podle toho vypadala. Tu noc jsme viděli snad nejvíc hvězd za celý náš život. Široko daleko žádné světlo, žádný život.
Celkem 84 mil
den 7
Údolí smrti
Las Vegas
A je to tady, vjíždíme do Údolí smrti. Teplota závratně stoupá, spotřeba piva posádkou stoupá také. Jako první zastavujeme u Mozaikového kaňonu. Míjíme výstražnou ceduli: STOP! NEBEZPEČÍ VYSOKÝCH TEPLOT! Vstup po 10 ranní se nedoporučuje! Je pravé poledne.
Kaňon byl opravdu hezký, vodou vybroušený, pekelně rozpálený, ukrývající chřestýše a Černé vdovy. A jako bonus může přijít náhlá povodeň a vše živé vzít s sebou. Hezké místo.
Pokračujeme dál do nejnižšího bodu celé Severní Ameriky – Badwater Basin. Místo 86 metrů pod hladinou moře. Místo, kde přežívá jen pár sukulentů a nějaký hmyz. Místo, kde když vystoupíte z auta, je to zhruba jako byste strčili celé tělo do rozpálené trouby. Když vyjdete ze stínu auta na sluníčko, jako byste troubu zesílili na maximální výkon a když do toho foukne vítr, je to jako byste v té troubě pustili větrák. Teplota ve stínu byla přes 55°C.
Prošli jsme se po solné pláni a vydali se údolím dál, směrem na město hříchu. Cesta údolím trvala ještě víc než dvě hodiny. Za tu dobu jsme potkali 3 auta a signál naskočil až těsně na konci údolí. V brožuře, kterou jsme objevili pod palubní deskou se píše: "pojištění se nevztahuje na Údolí smrti". Dobré vědět.
Jakmile jsme opustili údolí, teplota začala klesat. Teploměr na pumpě ukazoval slabých 44°C, zásoby piva doplněny.
Ve Vegas jsme zaparkovali v RV parku hotelu Cirkus Cirkus a vyrazili do ulic. Vegas je jeden velký blikající reklamní billboard, ulice plné pařících zpocených lidí, nahých kovbojů a tanečnic z Ria. Po týdnu v přírodě až velký šok. V restauraci jsme si dali tradiční americké T-bone steaky, žebra a 5x zápal plic. Klimatizace jela na maximum a přechod ze 40 do 20°C nebyla z nejpříjemnějších.
Všichni jsme se po náročném dnu těšili do postele. Bohužel, stání v RV parku bylo na asfaltu a od něj se auto pomalu nahřívalo. V autě se nedalo být. Naštěstí jsme byli připojeni na elektřinu a mohli zapnout velkou střešní klimatizaci. Ta auto zvládla vychladit na příjemnější teplotu. Škoda, že byla hlučná jako nastartovaný Boeing a navíc autem třásla tak, že padaly sklenice ze stolu. Klimatizace vypnuta, část posádky spala venku, a ti, kdo zůstali, padli vysílením a vedrem uvnitř auta.
Celkem 275 mil
den 8
Hoover Dam
Arizona
Ten den jsme se probudili velmi brzy – vedrem. Sbalili auto a vyrazili k Hooverově přehradě. Tato ikonická stavba, po mnoha pokusech, konečně zkrotila divokou řeku Colorado. Díky ní se v nehostinné krajině dala zadržovat voda a vyrábět elektrický proud. A to umožnilo rozvoj Las Vegas.
Při příjezdu k přehradě jsme museli projít velmi důkladnou bezpečnostní prohlídkou, včetně kontroly koupelny a záchodu v autě. Ale stálo to za to. Impozantní stavba zaklíněná do koryta divoké řeky. Vybudovaná v nelidských podmínkách, kdy dělníky zabíjelo nejen vedro, ale i voda, padající kamení a nemoci.
No a protože je přehrada vystavěna na hranici mezi Nevadou a Arizonou, tak překonáním dálničního mostu jsme se dostali nejen do třetího státu našeho putovaní, ale také do jiného časového pásma. Po pár kilometrech jsme zastavili u řeky Colorado s tím, že se vykoupeme a zchladíme přehřátá těla. Ve vodě moc lidí nebylo, všichni spíš posedávali ve stínu. No nic, nebylo na co čekat. Hezky do plavek a hurá do vody. První krok v řece a pochopili jsme. Voda byla těsně před změnou skupenství v led. Jak vytékala ze dna přehrady, byla hezky ochlazená a okolní teplo se k ní nedostalo. Následující odpoledne vypadalo takto: deset minut postupně po centimetrech do vody, potopit hlavu a rychle ven. Pak pět minut pohody, než se tělo začalo přehřívat a zase zpět do řeky.
A taky přišel osel.
Celkem 110 mil
den 9
Grand Canyon
A jsme tady – Grand Canyon. A jako překvapení pro rodiče – let vrtulníkem. Zážitek vskutku k nezaplacení a to doslova. Ale určitě to stálo za to. Grand Canyon je tak obrovský, že lidský mozek, při pohledu z jeho okraje, nedokáže jeho velikost zavnímat. Vždyť jeho šířka je místy až 29 kilometrů a délka kilometrů 450! Díky té nedůvěryhodné věci s vrtulkou máte možnost nahlédnout do míst, kam se po svých nedostanete nebo kam vaše oko prostě nedohlédne.
Po přistání jsme objeli několik vyhlídkových míst na okraji a vydali se zpět do kempu. Není co víc psát, to se musí vidět.
Celkem 160 mil
den 10
Národní park Joshua Tree
Los Angeles
Další z parků, které jsme chtěli vidět, byl Joshua Tree. Park jako z jiného světa, téměř bez turistů, plný podivných obřích hrubozrnných balvanů ještě podivnějších tvarů, rostlin ostrých jako břitva. Obyčejné lehké říznutí travou na noze se během 15ti minut změnilo v otok, za který by se nemusela stydět ani celá letka včel. Jako každým americkým narodním parkem, i Joshuou vede asfaltová silnice a stavět můžete v podstatě kdekoli.
K večeru jsme se přiblížili na dohled k L. A. Měli jsme radost, že průjezd městem stihneme za světla. No, nedopadlo to. Na Long Beach, kde jsme měli zarezervovaný kemp, to bylo ještě 80 mil a 2 hodiny cesty večerní špičkou.
Celkem 336 mil
den 11
San Diego
Ráno jsme Pavla jr. nechali ve víru velkoměsta a vydali se dál na jih, do San Diega. Necelé dvě hodiny cesty po vytížené dálnici směrem do mexické Tijuany. Auto jsme zaparkovali na poloostrově oddělující San Diego Bay od Tichého oceánu, a vyrazili do města. Centrum San Diega se výrazně se neliší od jiných amerických měst. Zajímavější je jeho přístavní část. Kotví zde Americká Pacifická flotila, můžete navštívit vyřazenou letadlovou loď USS Midway, ponorku USS Dolphin nebo nejstarší aktivní plachetnici Star of India. V době naší návštěvy bylo všechno zavřené. No nic, zvenčí taky hezké...
Celkem 106 mil
den 12
Mexická hranice
Podmínky pronájmu nedovolovaly překročit Mexickou hranici, tak jsme se k ní alespoň zajeli podívat. Na americké straně se nachází státní park, který není přirodou moc zajímavý. Než se však, skrz něj, dostanete k trumpově zdi, musíte projít pěšky kus nehostinné krajiny. Z dálky vás pozoruje pohraniční stráž, nad hlavou vám krouží helikoptéry, míjíte zábrany z ostnatého drátu, bezpečnostní kamery a nespočet výstražných cedulí. Jaký to je kontrast se světem za zdí, kde se hned za ní v oceánu koupou lidé, hraje hudba a je celkově živo. Až to navozuje pocit, že my jsme ti na špatné straně plotu.
Dál na jih už to nejde a tak přišel čas otočit se a vyrazit zpět na sever.
Celkem 106 mil
den 13
Los Angeles
Vratili jsme se do kempu na Long Beach, půjčili si osobák a zamířili do Hollywoodu. Viděli jsme nápis nad městem, prošli si chodník slávy, poflakovali se okolo největších filmových studií. Ale stejně nám v tom horkém dni udělala největší radost vychlazená česká Plzeň, kterou jsme sehnali v obyčejném obchodě na Hollywood Boulevard.
Na Venice Beach se pořád prohání holky v bikinách, na kolečkových bruslích, kluci pořád makají ve venkovních posilovnách nebo hrají basket a pořád to tam vypadá jako ve filmech a seriálech, které jsme od dětství, s otevřenou pusou, sledovali.
A ano, Peter Falk byl největší z detektivů, kteří se po L. A. a okolí proháněli ❤️
den 14
The Pacific Coast Highway
Ventura
Carpinteria
Ráno jsme se sbalili a vydali se po The Pacific Coast Highway na sever. Silnice plná nádherných výhledů na oceán, obklopená dodávkami surfařů, kteří celý den čekají na tu správnou vlnu.
Ve Ventuře jsme chtěli spát v kempu plném klasických přívěsů Airstream. Bohužel ani přesvědčování, že náš Ford E-450 se identifikuje jak Airstream nepomohlo a museli jsme pokračovat dál. Dál do Carpinterie.
Kempy byly víc a víc obsazenější a bohužel vypadaly víc a víc jako přeplněná sídliště. Sehnali jsme poslední volné místo v kempu u pláže. Okolo kempu nic, jen písek, moře a surfaři, stále čekající na tu správnou vlnu.
Celkem 107 mil
den 15
The Pacific Coast Highway
Santa Barbara
Pismo Beach
Ranní klasika – sbalit venkovní vybavení, stůl, židle, gril...gril! Někdo nám v noci zničil gril! Vypadal jako by ho srazil náklaďák. Ale nikdo z nás v noci nic neslyšel. A přitom jsme mu plánovali hvězdnou kariéru. Už v San Franciscu jsme mu založili instagramový účet, přidávali na něj fotky z grilování, nabírali jsme mu fanoušky a teď? Jeho budoucnost je v troskách. Sice jsme se mu pokusili vrátit alespoň základní tvar velkým kamenem, ale kdo by ho dál chtěl...
Po cestě jsme zastavili v Santa Barbaře, městě, které založili Španělé po vyhnání původních obyvatel. Navštívili jsme klášter a Stearns Wharf, což je slavné dřevěné molo s předraženými restauracemi a obchůdky plnými turistických cetek. Ale také plné rybářů – jeden z nich právě z vody tahal malého žraloka.
Noc jsme strávili v kempu na Pismo Beach.
Celkem 95 mil
den 16
The Pacific Coast Highway
Big Sur
Monterey
Santa Cruz
Šestnáctý den nás čekala nejhezčí část této silnice. Jeden výhled hezčí než druhý. každých pár kilometrů jsme zastavovali a kochali se. Na jednom z takových míst se k nám přitočil mladý Asijský pár. Slečna, že by strašně ráda nakoukla do našeho auta. A tak proč ne, třeba si příště místo osobního auta pronajmou nějaký ten obytňák. To jsme ale netušili, že z celého auta ji nejvíc zajímá náš záchod. Tak tam stojíme, koukáme na sebe, na toho jejího frajera a čekáme. On se tvářil, že je mu to skoro až trapné a my, že to trapné je. Ale chápeme, že on za to nemůže a je mu to nepříjemné.
Konečně vyšla ven, poděkovala a zmizela do svého auta. A místo ní si šel sednout na náš záchod ten její kluk. Už dva týdny brouzdáme amerikou v pojízdném veřejném WC.
Celkem 201 mil
den 17
Santa Cruz
V Santa Cruz jsme se zdrželi celý příští den. Měli jsme v plánu vyrazit pozorovat velryby. Asi tříhodinové nahánění obrů obsahovalo tyto zážitky: mořská vydra leží na hladině na zádech a snídá rybu, v dálce 2x plácl ocasem plejtvák...asi.
Abychom neodcházeli ochuzeni, vzali nás námořníci do zálivu, který funguje jako žraločí školka. Dvoumetrová mláďatka si tam v klidu rostou a pak vyrazí do světa. Lehce nás znervóznilo, že je to stejný záliv, ve kterém kempujeme. Od mláďátek k našemu auto to bylo asi 30 metrů.
Z večerní koupačky v kempu sešlo.
den 18
San Francisco
Poslední úsek cesty do San Francisca jsme zvládli celkem rychle a bez problémů. Předání auta a putovních potravin také. Jen ten gril už nikdo nechtěl a tak se jeho instagramová kariéra skončila v popelnici za půjčovnou.
Vrátili jsme se do našeho oblíbeného hotelu, který, po těch dvou týdnech, vypadal úplně jinak. Ne, že by byl krásný a zrekonstruovaný, ale ještě víc rozbouraný a zaprášený.
Vyrazili jsme do města, prošli si další známá místa, ale nejvíc jsme se těšili do Café Praha. Dcera českých emigrantů přenesla malý kousek České republiky do centra San Francisca. Co na tom, že čepovala Plzeň na americký způsob, že topinky k tataráku 5x! spálili a že klasický guláš a segedín s knedlíkem vařil mexičan, který se nás ptal, jestli to tak má chutnat. Má! A chutnalo to skvěle. Všechno.
Celkem 75 mil
den 19
San Francisco
Alcatraz
Dnes jedeme na Alcatraz! Světoznámou věznici, ve které se rekreovali hosté v čele s Al Caponem. Plavba z přístavu trvala pár minut a už vystupujeme na ostrově. Oproti dřívějším dobám se dnes po ostrově můžete pohybovat kde chcete a jak chcete.
Spodní část ostrova zabírá původní vojenská pevnost z roku 1850. Postupně vystoupáte do horní části, kde je slavná část věznice z roku 1934. Vstupujete do ní stejným způsobem, jakým přicházeli noví vězni. Postupně přes příjem, sprchy, výdejnu oblečení a povlečení, až do části s celami. Poté přes jídelnu, knihovnu ven na dvůr. Cestou zpět projdete samotkami, oddělením pro návštěvy, částí pro dozorce a nakonec se přes ředitelovu pracovnu dostanete ven na svobodu.
A pak přes suvenýr shop na loď a hurá zpět na pevninu. Zastavit se v Cafe Praha a spát.
den 20
San Francisco
Golden Gate Bridge
Poslední den, rychle ještě na Golden Gate Bridge. Došli jsme jen do jeho půlky, protože má na délku 2 kilometry, na jeho druhé straně není nic zajímavého a hlavně... 2 x 2 jsou 4. Navíc byla pro pěší a cyklisty otevřena jen jedna strana mostu, a tak tam bylo hodně přeplněno.
Cestou zpět si ještě užít si krásy San Francisca, pozdravit fellas v naší ulici a na letiště.
